Káva z Afriky

Rozšiřování kávovníku započalo v Jemenu, dřívější Arábii, kde se podle některých zdrojů káva začala pěstovat v roce 575, tedy v době, kdy Jemen spolu s přístavním městem Mocha (Mokka) platil za jedno z nejrušnějších obchodních středisek na světě.

Teprve v 15. století však káva nastoupila cestu vítězného tažení světem. Ovšem Arabové dokázali svou kávu střežit stejně žárlivě jako Číňané čaj, a proto bylo stanoveno, že kávu lze z Arábie vyvážet pouze po odstranění dužnatého oplodí, pergamenového vnitřního oplodí a stříbrné blanky vnějšího osemení, tedy tak, aby nemohla klíčit.

Způsob, jakým se káva dostala z Arábie, zhruba odpovídá způsobu, jímž podle pověsti do Arábie přišla, tj. prostřednictvím súdánských otroků, kteří se přesouvali přes Etiopii do Arábie. Ti si s sebou pochopitelně nesli také zásobu potravy, mimo jiné právě červené, třešním podobné bobule - kávu.

Kávová zrna měli ve svých zavazadlech také poutníci cestující do posvátné Mekky. Podle legendy vyváželi Arabové kávu už v roce 1505 do Srí Lanky. A indická pověst praví, že se jistý Baba Budan někdy v 17. století vrátil ze své pouti do Mekky domů s hrstí klíčivých kávových zrn a tím zavedl pěstování kávy na Východě.