Káva ze Střední Ameriky

Arabica ze Střední Ameriky je znalci charakterizována jako káva velmi dobré kvality.

A stejně, jako je tomu u vína, také v tomto případě se charakter kávy z jednotlivých oblastí odlišuje. Káva z Portorika se tak vyznačuje chuťovou plností a silným aroma, kostarická káva vyniká jemnou a bohatou chutí a naopak arabica z Guatemaly si své příznivce podmanila silným aroma s lehce kouřovým nádechem.

Střední Amerika v čele se státy jako je Guatemala, Mexiko či Nikaragua je současně jedničkou v pěstování obřích, podlouhlých kávových zrn - velkoplodého poddruhu kávy Arabica, který se nazývá Maragogype a který vznikl v důsledku přirozeného křížení druhů Arabica a Liberica.

První kávovníky z Jávy byly lodí v roce 1706 dovezeny do Amsterdamu, kde je do své péče převzala tamní botanická zahrada. V mezidobí rozšířili Holanďané pěstování kávy na Sumatru a Celebes v Malajském souostroví, takže Indonésie se stala nejvýznamnějším světovým vývozcem kávy. Dnes zaujímá mezi zeměmi pěstujícími a vyvážejícími kávu čtvrté místo.

Veškeré pokusy o převoz kávovníků z Holandska do Francie skončily nezdarem, teprve roku 1714 věnoval starosta Amsterdamu 1,5 m vysoký stromek francouzskému králi Ludvíkovi XIV. Kávovník byl umístěn v pařížské botanické zahradě a stal se základem prvních kávovníků druhu Arabica ve francouzských koloniích na území Jižní a Střední Ameriky a v Karibiku.