Pijete českého turka? Možná je na čase přestat!

Český turek má u nás silnou tradici, ale to ještě neznamená, že je to nejlepší způsob, jak si kávu připravit. Problém není v nostalgii, ale v tom, že sedlina zůstává ve vodě příliš dlouho, chuť se snadno láme do hořkosti a výsledek bývá zbytečně hrubý i méně čistý.

Český „turek“ je zvláštní fenomén. U nás tím většina lidí nemyslí tradiční tureckou kávu z džezvy, ale jednoduše namletou kávu zalitou vodou přímo v hrnku. A právě tady je dobré udělat malou, ale důležitou stopku: nejde o to shodit zvyk, na který je část lidí zvyklá, ale poctivě říct, že z hlediska chuti i kontroly přípravy je to dnes spíš kompromis než ideál.

Největší problém „turka“ je vlastně jednoduchý. Káva zůstává v kontaktu s vodou po celou dobu pití. Praktický výsledek je ten, že první lok může být ještě přijatelný, ale poslední bývá těžší, drsnější a chuťově unavený. To je spíš důsledek metody než samotné kávy.

Druhá slabina je teplota vody. Když se káva zalije bezprostředně vroucí vodou, chuťově to nebývá výhra. Jemnější tóny se snadno ztratí a káva může působit tvrději, plošeji nebo ostřeji, než by musela. Čím lepší kávu použijete, tím větší škoda to bývá.

Další věc je samotný komfort pití. Sedlina v hrnku není jen vizuální detail. Ovlivňuje texturu nápoje, čistotu chuti i to, že poslední část šálku bývá nepříjemně kalná. Někdo je na to zvyklý a nevnímá to, ale ve chvíli, kdy ochutná dobře připravenou filtrovanou kávu nebo čistší šálek z překapávače, rozdíl většinou pozná velmi rychle.

Je fér zmínit i zdravotní rovinu, ale bez strašení. U nefiltrované kávy se řeší i otázka látek, které mohou při pravidelné konzumaci méně příznivě působit na cholesterol. To neznamená, že jeden občasný turek je problém. Spíš je rozumné říct, že pokud někdo pije několik nefiltrovaných káv denně nebo řeší cholesterol, dává papírový filtr větší smysl než hrnek se sedlinou.

To ale pořád neznamená, že člověk musí od zítřka všechno obrátit naruby. Pokud někomu turek chutná a dá si ho občas, není důvod dělat z toho drama. Jen je dobré vědět, že existují jednodušší a chuťově lepší cesty. Pro nejsnazší přechod bývá ideální překapávač nebo jiný způsob s filtrem, protože je stále jednoduchý, ale výsledek je čistší a předvídatelnější.

V praxi tedy nejde ani tak o to „zakázat turka“, ale pochopit, proč už pro mnoho lidí přestal být nejlepší volbou. Když máte po ruce dobrou čerstvě praženou kávu, ať už jako zrnkovou nebo kvalitní mletou, byla by škoda utopit její potenciál v metodě, která chuť zbytečně rozostří. A pokud chcete jednoduchou cestu k čistšímu šálku, dává smysl podívat se i na překapávače a další kávovary, které sedlinu oddělí a nechají kávu ukázat to lepší, co v ní je.

Ve výsledku je odpověď vlastně prostá. Turek není špatný proto, že je starý. Je slabší proto, že dává málo kontroly a zbytečně kazí výsledek v šálku. Kdo chce rychlou a dobrou kávu doma, dnes už má k dispozici lepší možnosti. A často stačí opravdu malá změna, aby člověk zjistil, že káva může chutnat čistěji, jemněji a celkově příjemněji než byl celý život zvyklý.

 

O autorovi
Tento článek připravil Pavel Kymlička z Latino Café. Kávě se věnuje od roku 1998 a v textech propojuje zkušenosti z praxe, každodenní práci s kávou i témata, která lidé doma skutečně řeší.