Při mletí kávy vzniká třením statická elektřina. Ta způsobuje, že se část namleté kávy lepí na stěny mlýnku, létá kolem výpusti nebo se shlukuje do drobných hrudek. To není jen nepořádek kolem mlýnku. Právě tyto shluky mohou zhoršovat rovnoměrnost extrakce, a u espressa tak zvyšovat riziko nerovnoměrného průtoku vody.
Tato metoda se často označuje jako RDT, tedy Ross Droplet Technique. V praxi je její princip velmi jednoduchý: na dávku zrn přidáte opravdu jen malé množství vody a pak je hned namelete. Voda pomůže odvést nebo neutralizovat část náboje, takže mletá káva méně ulpívá a padá z mlýnku čistěji.
Je ale dobré říct i druhou polovinu pravdy. Kropení kávy vodou není žádná magická cesta k lepší chuti samo o sobě. Pokud je káva starší, špatně upražená nebo špatně namletá, pár kapek vody to nezachrání. Smysl této techniky je hlavně v tom, že zlepší samotné mletí a tím i podmínky pro přesnější přípravu.
Nejvíc dává tato technika smysl hlavně doma nebo při single dose mletí, tedy když si odvažujete jednu konkrétní porci zrn a melete ji najednou. Právě tam bývá statika nejvíc vidět. Naopak u velkých hopperových mlýnků plných zrn se voda běžně nepřidává.
Jak na to prakticky? Nejjednodušší je použít malý rozprašovač a na odváženou porci zrn dát jen jedno velmi lehké stříknutí, případně pár kapek rozetřít lžičkou nebo prstem. Zrna je pak dobré krátce promíchat a hned umlít. Cílem není kávu namočit, ale jen velmi lehce zvlhčit její povrch. Právě tady platí, že méně je víc.
Pro běžného zákazníka je tedy nejlepší zapamatovat si jednoduché pravidlo: kávu se nekropí kvůli obřadu, ale kvůli fyzice. Pár kapek vody před mletím může pomoct hlavně tam, kde vás trápí nepořádek, ztráty v mlýnku a hrudkování. A když se zlepší mletí, může se zlepšit i výsledný šálek.
O autorovi: Pavel Kymlička z Latino Café se kávě věnuje od roku 1998. V blogových článcích propojuje zkušenosti z praxe srozumitelnou formou tak, aby i technická témata kolem mletí, přípravy a chuti kávy dávala smysl běžnému zákazníkovi.